Každoročně si v březnu lidé po celém světě připomínají tibetské povstání
z roku 1959. Po vpádu vojáků komunistické Číny v roce 1950 se situace Tibeťanů
neustále zhoršovala a stávala se neúnosnou. Represivní politika agresorů, porušování lidských práv,
nezákonné obsazení jejich země a její systematické ničení patří mezi nejvýznamnější příčiny
povstání z 10. března 1959, které bylo krvavě potlačeno a následkem něhož
do exilu odešel nejvyšší představitel tibetského buddhismu, XIV. dalajlama.
Proč se právě Tibet stal zemí, o níž se relativně často mluví, přestože
není jedinou, v níž dosud vládne totalitní moc? Tento zájem má několik důvodů. Předně byla
tato země vždy pokládána za mystickou, k čemuž přispěla staletá kulturní i politická izolace
Tibetu. Na zájmu o něj se podepisuje i vzrůstající zájem euroamerické civilizace
o asijská náboženství, v tomto případě o tibetský buddhismus.
XIV. dalajlama
vlastním jménem
Tandzin Gjamccho
Jednou z podstatných příčin tohoto zájmu je ale samotná osobnost
XIV. dalajlamy. Tento mnich, vlastním jménem Tandzin Gjamccho, se nestal jen
duchovním vůdcem Tibeťanů, neméně důležitá je jeho politická role. Svým otevřeným vystupováním a
snahou o lepší svět se stal velice významnou osobností světové politiky a boje za lidská
práva. Lze jej bez nadsázky zařadit k lidem rozměru Nelsona Mandely či Martina Luthera
Kinga. Je proslaven svým pacifismem, (marnou) snahou o vyjednávání s komunistickou Čínou,
zdůrazňováním neustále pošlapávaných lidských práv nejen ve své zemi.
A jak se vlastně čínská okupace podepsala na tibetské zemi a
na jejích obyvatelích? Od vpádu Mao Ce-tungovy armády v roce 1950 bylo zničeno
na 6 000 buddhistických klášterů, což je jejich naprostá většina. V souvislosti se
samotným březnovým povstáním se udává počet mrtvých na přinejmenším 80 000. Ve věznicích,
pracovních táborech nebo na následky hladomoru zemřel více než milion Tibeťanů. Počet
exulantů, kteří se usazují převážně v severní Indii, kde je v Dharamsale i sídlo
dalajlamy a exilové tibetské vlády, a Nepálu, již dávno překročil 100 tisíc.
V prvních lednových dnech roku 2000 se k nim přidal i jeden ze tří nejvyšších
představitelů tibetského buddhismu, čtrnáctiletý XVII. karmapa, pokládaný za převtělení
samotného Buddhy, který uprchl z kláštera v centrálním Tibetu po stejné trase jako
dalajlama před více než čtyřiceti lety. V roce 1998 bylo v čínských věznicích nejméně
1 083 tibetských politických vězňů. A za co bývají tito uvězněni? Může to být
vyvěšování tibetské vlajky, nepoddajnost při styku s čínskou
mocí, požadování svobody pro Tibet, oslavování dalajlamy a vystavování jeho fotografií nebo
třeba nahrávání tibetských písní a básní. Čína neustále přesídluje do Tibetu desetitisíce Chanů,
příslušníků většinového čínského etnika. Toto je asi největší hrozba pro existenci tibetské
kultury, protože zatímco počet Tibeťanů je 6 milionů, Číňanů je v Tibetu
v současnosti přes 7,5 milionu.
Co ale můžeme pro změnu této situace udělat my? Není tento boj již
ztracený? Na světě existují stovky organizací a hnutí zasazujících se o svobodu
pro Tibet, pomáhajících uprchlíkům a podporujících lidská práva. Nejdůležitější takovou
společností v České republice je občanské sdružení Lungta,
vydavatel Tibetských listů. Pořádá přednášky a vydává publikace s touto tématikou. Vrcholem
každoročního snažení je koncert na podporu Tibetu na počátku března. Tyto koncerty se
konají po celém světě a v mnohem větším měřítku než u nás. Ve Spojených státech
amerických se jich účastní takové hvězdy jako Beastie Boys, Pearl Jam, Rage Against
The Machine nebo R.E.M.. Cílem těchto akcí je především upozornit na neúnosnou situaci
v okupovaném Tibetu a pomoci uprchlíkům.
